Ovesné ženě

Natrhal květy pro krásu,

obaleč jabloňový srdcem zcela

z podušek vdechl život do kmínku,

šeptal mu další nové jitro,

vzpomínce upnul svlačec do pasu,

pokřtil ji jménem na anděla,

zpečetil oharkem z polibků,

když potkával její nitro

 

Láska když spí, snad nedýchá,

divoké koně ostruhou vášeň žene,

pokleknout před svatou mohylou,

do růží slovem poskládat rty,

něha, když s vlečkou pospíchá,

pro to co lásce zaslíbené,

pochodně dlaní vzpomenou

vypálit v krovkách mezi léty

 

Na stehnech prokvetlá ostružinou,

podzimky stop, když pročítala,

píchla se o trn, snad jen snila,

mramorové oči krouží sloup,

přitom by nechtěl žádnou jinou,

když lány lásky rozčesala,

uzrálá v klasech přetékala,

ovesné ženě spletl cop

 

z časů mezi nimi