Konec

Možná se ptáš, proč jsem ti chtěl psát,
Já nechci svět, ve kterém se musím bát,
skončil můj život, skončil jsem bez nebe,
přesně v tu chvíli, kdy jsem přišel o Tebe.

Zhroutil se můj svět, jak domeček z karet,
už mi spadla kapka krve, už mi spadla na ret,
už zemřel můj život, s malým nákladem,
jenom naše láska, byla jeho základem.

Už musí být konec, kdo tohle přežije,
vždyť mé tělo bez srdce, stejně nežije.
Kam mé srdce zmizelo? Ztratilo se v době?
Ani tohle, ani to...vždyť Já ho dal Tobě.

Co je tohle za život, bez lásky a štěstí,
není žádné hlazení, jenom rány pěstí,
moje chyba, odpusť mi...Takhle to dál nejde,
za chvíli smrtka sem, pomalu dveřmi vejde.

Pořád myslím na Tebe, nemůžu spát,
a když jednou usnu, budeš se mi zdát,
v tom snu tě pořád hledám, a nemůžu najít,
hned po ránu slzami, musím polštář zalít.

Nesplnil jsem slib, té nejkrásnější slečně,
že ji budu chránit a opatrovat věčně,
teď mě to tak trápí a bodá do duše,
ach, jak ji chci zpátky...prosím, můj Bože!

Teď mám nůž po ruce, už to musím skončit,
už nebude žádný čas...žádný čas se loučit,
už se ani nebojím, svojí vlastní vraždy,
za to, že jsem nesplnil...To slovo NAVŽDY.