.
Propnutá jako luk
váhavá
a doutnavá
jako tsunami z plamenů
krouživě houpavá
nalezená u břehu..
zrozena z pěny
z moře vykřičená!
jako čerň vesmírů
se zatnutými pěstmi
bojuje o tisíc nocí
jediná
vysněná
tolika vezírů
drží nebe nad duhou
a otřásá základy
až si mé ruce u ní pobudou
pohltí mne ty záhady
země se jemně chvěje
pod tou neslýchanou
třaskavostí
polykáš ji
jako čokoládu
jednu za druhou
pohledy přibíjíš ke zdi
galerii obrazů
s třtinovou neskromností
..kometární sladkostí
už se vzdej!
nevyhraješ nad sametovým hlasem
snášeným po mléčné kůži
jazykem
mandlové oči mrkají
mají funkci mříží
zamknou tě pohledem
neutečeš
.
polykáš ji
jako čokoládu
jednu za druhou
pohledy přibíjíš ke zdi
galerii obrazů
s třtinovou neskromností
..kometární sladkostí
už se vzdej!
waw tahle část dost dobrá D. Je fajn po čase tě zase číst :}
27.09.2015 19:51:39 | xoxoxo