V jeden proud

V představách z oddychujících oblázků

v mělčinách zlákaných pohledů

skrývám se, řasami upřený

o zpěněné sklo

jímž protéká

tvůj stín.

Jak vltavín v zbahněném korytu

uhlazován nánosy v rozvíření

vyhlížím každý krůček

blíže k osmělení.

Společnému

osmělení.

A ty se po kapkách pokládáš na mou hladinu

vznešeně, stále však opatrně

necháváš proudy

vzývávat

naše tělo.