Tvůj obraz

Anotace: báseň budu rozšiřovat, potřebuji si ji někam psát :-) je to prostě taková pracovní verze, neustále ve fázi rozpracování a úprav:-)

Jako linecké kolečko (to z Ikei) se srdíčkem,

vkládám si tě plna očekávání do úst.

Jako krajinu s říčkou a s kolibříčkem,

nechám si tvůj obraz pod kůži zarůst.

 

Úplně navždy si chci zapamatovat, 

jak se ti pokaždé při pohledu na mě rozšíří zorničky,

jako by ses chtěl do mě znovu a znovu zamilovat.

A pak mrkneš, jen lehce, jako když cinknou skleničky.

 

Úplně napořád si do paměti uložím, 

Jak si svou neposlušnou čupřinu vlasů nahonem upravil,

když jsi mě viděl (pokaždé) u pekárny, a pak mě pozdravil.

V mém srdci vždy došlo k explozím.

 

A vždycky si vzpomenu, když o Nezamyslicích slyším,

jak jsme se milovali na polní cestě u potoka.

Trošku neobratní, samá noha, samá ruka.

Však to bylo poprvé, já vím.

 

A když nastoupím do auta

a do zpětného zrcátka se zběžně podívám,

jako bych v něm viděla nás dva.

Ať už na Plumlově, nebo v Brně - jak se v tobě rozplývám.

 

Pokaždé, když piju kávu s mlékem (a to je dvakrát denně)

Chybí mi k ní ty sušenky, co jsem ti skoro všechny ukradla,

když jsme jeli ze Strejčkova lomu - kde byl nápis z kamene.

Nikdy nezapomenu, jak se ti při pohledu na něj rozzářila kukadla.

 

A při procházce parkem vzpomenu si na náš první oběd o samotě,

Já tam stejně měla oči jen pro tebe,

a nevěnovala se ani té lákavé a voňavé flákotě.

A v tvých očích - v těch viděla jsem nebe.

 

To nebe nám pak na Štědrý den přálo,

Když zahalilo do mlhy celou krajinu.

Běžkyně, naivní stopařka v poli, bez ničeho, co by ji hřálo,

nakonec stopla zelenou Felinu.

 

Zvláštní je, že ta zelená Felina jela kolem,

i když jsem se v práci nudila – a na Poděbradech sníh byl.

A nebo když jsem se procházela polem,

a ty jsi mě pak do své mikiny celičkou skryl.

 

A když jsem šla „k zubaři“ v růžových šatech

a pěkných punčochách.

Všechnu tu lásku četla jsem ti na rtech,

a ty bral sis mě po troškách.

 

Třeba tyhle řádky čteš tajně před spaním,

třeba si je vybavuješ, když budíš se se svítáním.

Vlastně ne ty řádky, ale všechny ty chvíle,

Snad zamrazí tě taky v týle.

 

Tak jako mě, každičkou vteřinu.

Kdy si nás dva před očima promítám.

Ruce si kolem kolen ovinu,

A do vzpomínek zavítám.

 

A vždycky si vybav, že když běžíš po poli s výzbrojí,

Já běžím s tebou, i když je to běh kondiční.

Když střílíš vleže s pistolí,

Já střílím s tebou, i když jen pecky od třešní.

 

Když nacvičuješ bojovou taktiku,

nebo se plazíš v blátě.

Já cvičím taky, i když jen pár kliků.

ať nevypadám baculatě.

 

Když večer uleháš a slunce zapadá,

Hladí tě oranžovými paprsky po tváři.

Těmi stejnými, kterými hladí i mě, a mě tak napadá,

Co naši lásku utváří.

 

Ze dvou spřízněných duší jsou vztahy často tvořeny.

Náš vztah je tvořen jen jedinou duší, kterou někdo rozdělil - do muže a do ženy.

 

V mnoha vztazích lze vyslovit tisíce důvodů, proč jeden druhého miluje.

V mém vztahu k tobě nenacházím ani jediné slovo, abych vyjádřila, jak silné to je.

 

 

Žádná síla na světě nezabrání tomu, abychom byli stále spolu.

Žádná zeměpisná poloha, ať už budu na globusu na severu a ty na jihu - hlavou dolů.