projdi tou zdí
kde nový otvírá se svět
do dívčích co zas tě vede let,
kde jizva vzpomínek tě nehyzdí
a srdci nedá zabolet
tak projdi zdí
a nechtěj obracet se zpět,
tím pohledem lze zkamenět,
vždyť podobu má tlapy medvědí
láska, co začla rezivět
již kůň vzpoury s tebou vzlét
ze stínu zlaceného kapradí
tak otěže citu sřež, co nezradí
a nelze než ti závidět
žes prošla zdí
zde minulost se nedědí,
zmlk rozladěný klarinet,
není co dát, co odpouštět
tam za tou zdí,
zde lásce nové nastav ret
ruku na srdce.. tato se mi nejvíc líbí ze všech básní co jsem si od tebe dneska přečetla.. úplně si mě omotala... :) asi se stane oblíbenou básničkou.. :)
31.07.2007 23:47:00 | Najlin
..je..hodně k zamyšlení
..je..smutkem protkaná
..je silná..to se cení..
..jak ruka podaná..:o))
09.02.2007 15:37:00 | šuměnka
..láska má podobu tlapy medvědí..
(ta moje naštěstí NE..) :o)
***
Děkuji Levandulko,
J.C.s
09.02.2007 09:35:00 | j.c.
"vždyť podobu" nemá tam být podoba? ;-)
Pěkná báseň :-)
Děkuji za milá zastaveníčka u mě ;-))
09.02.2007 08:55:00 | Levandule