Pět písmen

Cítím ji pod kůží,

polykám těžce,

i o trn na růži,

bodnu se lehce.

 

Slunce když vyjde

i sněhulák roztaje,

ona když přijde,

nepočítáš výdaje.

 

Bez ní žít nelze,

všichni to vědí,

mlčíme dlouze,

jako před zpovědí.

 

Ticho přec spousty slov

slyšíme v hlavě,

nikdo nic neřekne,

blýskne se právě!

 

Májová bouřka

přežene se nebem

a naše zkouška,

ať projde si přejem.

 

Slunce zas svítí,

hřeješ mě nejen na dlani,

myšlenky hýří,

co zítra přinese svítání?

 

Všichni ví, kdo to je,

ta o které píši.

V srdci nám zůstane,

dýl než víno v číši.