Věčný cit

Věčný cit

Nebe do temna se pohroužilo,
leč v oči bodá pouliční svit,
vzdor tužbám snů by se ještě žilo,
bych nemohl ni oka zamhouřit.
Pramálo však bdíti se mi příčí,
ač tělo slabé, duši těžko spát,
šeptala dřív, avšak nyní křičí -
sonet lásky mám z lásky zbudovat!
Tak před oči tvou krásnou stavím tvář,
laskavý hlas tvůj v srdci nechám znít,
berouce papír, brk a kalamář
vpisuji něžně Romeův - můj cit
do těchto veršů, vždyť mám ho dosti
nyní, pro zítřek, až do věčnosti!