U malachitové hlubiny
U malachitové hlubiny
jitřní vlak čekající na svou průvodčí
tak i já čekám
obleku noci
u kvílení brzd
zakrývající si uši
knížkou na cesty
na trati píšu
ty svý
smutky železo na železo
a ještě mě kujou
spěšně do výluk
básnířka si trochu pokouří
a pak narazí k ní vagon
* a ty sedíš
* jak v kupé bez jízdenky
* a z očí ti čtou
* míjející krajiny
* blues lokomotiv
na rezavém nádraží
bílé jsou řeky
a břehy ubíhají tmavou zelení
abys je nechal břečťanem
a tázal se chvíli
u malachitové hlubiny
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
....jujky...to je dobře,že ses zasejc vynořil....a zanechal svou
nezaměnitelnou stopu.......vidím ty "dýchající"bubliny na hladině.....
....Ji./úsměv/...Vitaj opětovně...
27.05.2016 20:30:04 | jitoush
Podivuhodná cesta v bluesovém vagonu. :O) ST
27.05.2016 16:40:34 | Tichá meluzína
Je jen málo básníků tady co dokážou u mě vzbudit nějaké ty city emoce a něco nehmatatelného po přečtení...je to něco uvnitř co mě oslovuje a jak tady né podobně ale s něčím co jde do hloubky zachytí se a nepustí..jsi i ty pro mě dobrý poeta kterého čtu ráda protože vždy najdu něco co osloví a tak to mám já poskládaný v hlavě ;)
27.05.2016 15:36:41 | xoxoxo
