Duše kočičí

Prý potkal jsi duši moji,
u kavárny na Kostelní.
V světle lampy tiše stojí
a má oči jako já.

Černá je a plachá k tomu,
ochočit se nenechá,
hloupý bys byl, chtít ji domů
byť má oči jako já.

Lísá se do podvědomí,
třebaže je divoká,
ohněm pekla trochu voní,
když Ti přede do ucha.
Ač má oči jako já,

víš, než spadne první vločka,
zapomeneš na tu duši,
vždyť to byla jenom kočka
a té volnost přece sluší...