Svádění

V každém koutu mojí duše
kousek tebe leží,
chci tě vymést jednoduše,
nejdeš ani ztěží.
 

Zažrala ses do mých citů
jak to umí špína,
zkamenělost trilobitů
sladká hořkost vína.
 

Oněmělost všedního dne,
tenký pískot rejska,
vzpomínka na tebe bodne,
neboť se mi stejská.
 

Nestačí mi vzpomínání,
tvůj obličej z fotek,
potřebuji tě mít k mání,
potřebuji dotek.
 

Chci se klouzat po tvém tělě
jako nůž po dortu,
otisknout tě do postele,
jemně kousat do rtů.
 

Vykoupat se ve tvém potu,
vnímat tvoje steny,
pak jak z misky od kompotu
slíznout příchuť ženy.
 

Převrhnout tě i se stolem,
mých ramen se chytneš,
a jak budeš před vrcholem,
stiknout tě až škytneš.
 

Po tom všem ti ještě povím,
jak strašně jsi hezká...
Ozveš se mi, ať se dovím:
Bude to už dneska?