Postesknutí

Uvazuji svoje srdce,
k tomu co tak miluji,
moje city lačně prahnou,
toužebně Tě sledují.
Na okamžik políbení
jenom krůpěj naděje
možná jsme si zaslíbení
možná že však vůbec ne.
Sráží se mi Tvoje vlhkost
neochvějně na kůži
jsi jako má snová bytost,
rozprostřená na růži.
Lehce stírám Tvoje slzy
doufám, že jsou z radosti,
jestli se Ti neomrzím
a nepřijdou starosti.
Na Tvé dlaně vkládám svoje
společně se prohřejou
věřím tomu, že jsi moje
nestojím už o jinou.