Obraz

Na žlutavém starém papíru vidím nakreslený tvůj obličej,

který se usmívá...

Tužka položena vedle, potřebovala by ořezat,

možná by jsi byl ještě dokonalejší a krásnější.

Ovšem nezbyla síla v těch rukou, které ten dokonalý obraz malovaly.

Tak tu sedím já v trávě a v hlavě mám absolutní prázdno.

Jsem šťastná, že tu jsem sama, že nemám starosti a ty jsi daleko.

Obraz otáčím, už se na něj nebudu dále dívat,

otáčím další kapitolu svého života.

Dole na obrubníku leží zmuchlaný papír s tvým obrazem,

a já už odcházím malovat něco jasnějšího.

Sebe.