Lásko…

 

Jsi krátká, jsi odvěká,

jsi radost i bolest,

nepostradatelná součást života,

každého člověka.

 

Jednou jsi medová,

jednou chuť máš po bodláku.

Jsi vinna nocí probdělou,

jindy jen díky tobě usnu,

jak po odvaru z máku.

 

Dáváš mi sílu,

tak rychle,

jak podlamuješ v kolenou…

Slepce si ze mě uděláš,

i schopná provést jsi mě,

tou nejčernější tmou.

 

Ohledy nebereš,

když chuďas nebo král,

před tebou stojí.

Když čistá jsi,

ne bohatství, ne kůrka poslední

poutem je,

co ty dva spojí.

 

Zasáhneš s přehledem

i nejvzdálenější cíl…

Někomu novotou rány zacelíš,

někomu stejné dveře otvíráš,

do proplakaných chvil.

 

Stejně, jak zbytečné,

je tobě klást otázky,

tak ztracen v marnosti zůstane,

kdo tvrdil by mi,

že bez tebe vydržím,

že dokážu žít ….bez lásky.