Jsou si blízcí, duše souzní
jako měsíc se zemí
mozek strnul, srdce blouzní
navždy budou spojeni.
Těla horká, pouštní louka
oáza plná chladných vod
nad nimi si slavík brouká
píseň něžnou beze slov
Zasaženi blesky citů
opojeni rosou z rtů
bez pověr i starých mýtů
uhranuti v krásném snu.
Na světě je nerozdělí
ani nikdy po smrti
o všechno se spolu dělí
šťastně plynou jejich dny.
Já se teda nikdy nedělím o gumídky a sejra schovávám do trouby, ale jinak překrásný a souhlas. ST.:-))
30.01.2017 14:30:07 | Iva Husárková