Křídla z černých řas
Křídla z černých řas
Řekl dýchej
a odepnul mi
křídla z černých řas
na rty se zadíval
chtěl...
ale já nemohla zvýšit hlas
přivoněl
k dotekům
do kůže se chtěl vplést
odešel
miloval
možná jen touhu z cest...
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Do tvých básní se jde tak hezky vcítit, jsou působivé, přitom křehké. Je to nádhera, číst něco takového :-) ST!
15.02.2017 20:00:53 | maková dívka
Já moc děkuju za tak krásný koment,moc to potěší :-))
16.02.2017 09:50:50 | Kett
já je chválím obě dvě !:-))
15.02.2017 19:00:27 | střelkyně1
Děkuju Markét :-))
15.02.2017 19:02:48 | Kett