Anotace: ....
Přes závoj slz
zlehka dotkla
jsem se Tvého
stínu
- pro poslední
společnou tmu
něhu v očích
i zdánlivý strach
snad pro tu
vzájemnou vinu
a tisíc proměn smutku
na řasách
23.03.2017 13:18:28 Ollie
Došla mi slova
a dýchám jen po špičkách
abych tu nádheru dotykem své existence
neponičila
23.03.2017 14:27:04 Nikita44
...a přesto dotek Tvé existence zanechal v mé básni otisk Tvého dechu napořád...:-)děkuji
23.03.2017 11:42:53 uživatel smazán
... :-***) Drahá Nikitko...Princezno Nikoleto:-** Píšeš s tak nadlidsky něžným a půvabným vyjádřením, ať už v Tvorbě Své líčíš jakýkoliv prožitek...:D ST :-*******)
23.03.2017 11:49:45 Nikita44
Děkuji Leni za tak milá slova..:-)
23.03.2017 12:00:05 uživatel smazán
:-*
23.03.2017 11:33:44 Amonasr
Zjevila se mi před očima mramorová busta, kterou jsem kdysi spatřil na mikulovském zámku, vysochaná tak zázračně jemně, že tvář prosvítala přes lehoučkou pavučinku mramorového závoje - působila na mě stejně krásně smutně, jako tato Tvá báseň... :-) ST
23.03.2017 09:23:20 uživatel smazán
Úžasná... ST :-)!
23.03.2017 09:13:01 Iva Husárková
Dokážeš psát nekonečně něžně a krásně o smutku a utrpení... kéž bych Ti mohla ulevit ve Tvé bolesti... ST. :-))
23.03.2017 11:32:55 Nikita44
Děkuji Ivčo, ulevuji si tím, že píšu a završí to lidé, kteří mě čtou a vnímají..tak jako Ty:-)))
23.03.2017 13:13:30 Iva Husárková
To je moc dobře, že Tobě je líp a my jsme rozněžněni Tvojí krásou... :-))
23.03.2017 14:21:12 Nikita44
:-))alespoň, že krásou..mládí už je v háji:-)))
25.03.2017 10:46:06 Iva Husárková
...alespoň víme, kde je... háj mi připadá jako kouzelný místo... hájku, háječku, hájku zelený... :-))