Podzimní rande

Dobře a co tohle: tak dneska ráno vstanu a zaliju si čaj a mám takový zvláštní pocit, že bych Ti měla poslat úsměv pro krásný den, kouknu z okna, prší, svěží jarní vzduch, vychutnávám si meduňku a snažím se vymyslet něco pozitivního, co bych Ti napsala, ale připadám si jako holovětvé stromořadí, jako rozcáraná vlající mlha, jako hrozba podprostorem… co s člověkem udělá roční účetní závěrka, kterou musíš počítat ručně na kalkulačce, když se ti posere počítač, který tvrdohlavě hlásá, že seš čtyři miliony ve ztrátě, he, kde bychme nabrali čtyři miliony, že, no a pak se v těžkém ponuru roztrh mrak a mě napadlo, že odejdu do hlubokých lesních hvozdů, budu se živit kořínky… což je kravina, páč při mé smůle v prvních čtyřech minutách by mě sežralo divoké lesní zvíře, a pro jistotu se ještě jednou podívám na ten lidský rozměr, který mě ukonejší a obejme, vzpomenu si na Banana, který leží v nemocnici a dnes mu budou zabíjet kostní dřeň a teprve mi dojde, co je v životě skutečně důležité. Ať máš krásný den. :-))

04.04.2017 09:43:38 | Iva Husárková