JEN SRABI (SE) ZRAZUJÍ
JEN SRABI (SE) ZRAZUJÍ
JEN SRABI (SE) ZRAZUJÍ
žihadlo zrady
zasáhlo srdeční sval
ostrý jed
rozplazil se skulinami těla
tisíci háďátek
lačných uštknout vše živé
dech vysychá
zákeřná smyčka bez milosti škrtí
zrada
krutá domina
zlověstně se chechtá
drápy zatíná
mít či nemít rád
svíráš svou vlastní lebku v dlaních
nad zejícím hrobem
slituj se
slyšíš naléhání
hrobového ticha
svou lásku nezatracuj
pusť ji zpátky k sobě
nepáchej na ní vlastní zradu
stačí jen tak málo
nebraň jí ve vyznání
má tě totiž ráda
jste přece jednou bytostí
tak nebuď srab
aby ses od ní odvracel i ty
chraň ji a měj se rád
když sám už nejlíp víš
jak nesnesitelně rve lásce vnitřnosti
její zrada
Praha, 19.7.2017
https://www.youtube.com/watch?v=sxY1vNA_fqs
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tiskuvědomění si vlastní zrady... je to jako zradit sám sebe? skřípeš zubama...lze zradit sám sebe? ptáš se hned potom...
když školím své pomocníky do nemocnice, kladu jim na srdce, aby nikdy nemocným neslibovali nic, co nemohou splnit... ovšem naprosto jinej pohled tomu dal můj kamarád, který pronesl... slibem nezarmoutíš... možná je to pravda, ale pro mě ne :-) kamarád se uchechtl...pitváš to dopodrobna, pronesl, když slíbíš uděláš radost... a když nedodržíš, bolíš... zakabonil se, taky si to ten druhej nemusí pamatovat... a taky může, pronesla jsem už hodně potichu...pár týdnů poté jsme spolu a s mým partnerem šli na pivo, měli jsme k němu přisednout do vlaku, volal, nestíhám o hodinu to prodlužuju... za hodinu volal znovu nestíhám, čekám na vás na nádraží... sešli jsme se... sedíme v malebné hospůdce na zahrádce, popíjíme pivko, partner šel na záchod, kamarád mě chytil z ruku a pronesl... viš, slíbil jsem ti, že přijedu a jsem tu, usmála jsem se...
přemýšlím, jestli jsem se někdy zradila, určitě... třeba svoje ideály, které díky zradě ideály býti přestaly... je to dobře nebo ne? víš, třeba nám určitá zrada sebe může otevřít oči v jiném vnímání... třeba musíme někdy zradit sebe, abychom uviděli možnosti toho dalšího... díky za zamyšlení...
27.07.2017 23:07:02 | zelená víla
Opět krásné zamyšlení, děkuji :-) Myslím, že každý se někdy sám zradil - jsme jenom lidé a máme své slabosti. Dokud se za to umíme zastydět sami před sebou, je to s námi myslím ještě dobré. Jakmile si z toho ale někdo udělá pravidlo, způsob přežívání, je to něco úplně jiného - jako by už ani nežil. Moc se mi líbí Tvá myšlenka, že se někdy musíme zradit, abychom cosi jiného zahlédli a pochopili, když ji budu parafrázovat... A o to asi jde - i ze svých nahodilých selhání umět vytěžit něco, co nás svým způsobem nakonec "posílí"... :-)
31.07.2017 14:46:16 | Amonasr
Napadaj mě mnohá slova, míSTo toho čtu si znova, a tu písničku si nechám hrát...
Láska - chraň ji a měj se rád*
20.07.2017 10:13:35 | Kapka
Děkuji za krásnou poetickou reakci, milá Kapko :-)
20.07.2017 17:34:28 | Amonasr
tahle je tolik pokorná, že jen tiše klepe na vlastní čelo, aby neprobudila přestořeč lásky z neklidného spaní...ST* :-D*
19.07.2017 19:42:12 | Frr
Páni - to si musím ještě několikrát přečíst, Jiří :-)) Děkuji za ryzí poezii v komentáři... :-)
20.07.2017 17:34:01 | Amonasr
.....úplně to vidím a slyším,jak to někdo deklamuje na jevišti.....
.....s patřičným zápalem a temperamentem.......Ji.
Přímo divadelní výstup......naléhavě...
19.07.2017 17:25:29 | jitoush
Tos mi udělala radost, milá Jitko - děkuji :-)
20.07.2017 17:32:31 | Amonasr
Nejhorší je zradit sám sebe ...to jsi vystihnul skvěle ...jako vždy chlape ...palec nahoru !
19.07.2017 15:54:25 | Malá mořská víla
Mám radost, že si rozumíme, milá Gabrielo - díky :-)
20.07.2017 17:31:03 | Amonasr