Až projdu
stovky prázdných ulic
pod nebem
a spatřím tisíce Sluncí
na obzoru
snad konečně vytěsním
pocity z prohry
rozprostřu je
do prostoru
a iluzi smutku
směním za skutečnost
přiznaných vin
Pak možná znovu najdu
ztracenou náruč
tichých nocí
úsměv na rtech
a odlesky v očích
kam kdysi tiše vtančil
Tvůj stín
Přeji, ať najdeš...
(náruč otevřenou, ze STínu do sunečných dnů)
09.10.2017 23:06:23 | Kapka
...můj stín by tě tedy vyděsil...:)
09.10.2017 15:38:13 | Jort
...nevěřím:-))
09.10.2017 16:27:17 | Nikita44
co když to nebyl jeho stín, ale Tvůj Amor Fatí ? :-D* :-D* ST* ST*
08.10.2017 20:44:03 | Frr
..třeba i Amor:-)
09.10.2017 11:54:35 | Nikita44
Moc Se Ti to povedlo, Niki :-)!
08.10.2017 20:31:44 | Fany
Já si někdy říkám, až bude člověk šťastnej, jestli bude šťastnej?:-)
08.10.2017 19:36:21 | básněnka
..tak to si říkám i já:-)))
09.10.2017 11:54:03 | Nikita44
vtančí, až to budeš nejmíň čekat...
08.10.2017 18:29:43 | Philogyny1
...to tak bývá:-)
09.10.2017 11:53:44 | Nikita44