Vstávání

V prázdné pavučině

místnosti

v knize osudu

padá nebe

světla v oknech

mé postele

svítí

a nikdo není doma

až se zřítíš

jsem na řadě já

a uhořím

v žáru plamenů

co šlehají

až k oblakům

bitevní symfonie

mého břicha

a zvuk tvého těla

bolí, ach.....tolik

květiny na tvém parapetu

prosí o zalití

vínem co je rudé

vlním se

jako kouř

z tvé cigarety

ticha

odchází noc

s prvním paprskem

slunečního svitu

na mých podpatcích

touhy

-