Návštěvnost
Permanentně
Permanentně
Stojím před tebou....
jemnými tykadly
své lásky
odzbrojím
tvé city
a podívám se
do tvého srdce...
kde volně plachtí
čápi
daleko za modrý obzor
tvé vášně a touhy
a sny
kreslí stopy lásky
ve sněhu
uprostřed černého peří
havranů
střípky hvězdomluvy
si mile povzdechnou
v tom povzdechu
je víc než mnoho
rozžhavení smyslů
vzplanutí vášně
stékání touhy
jiskření
vzdechů
chuť
a.....
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk...měl jsem chuť a tak jsem si dal koblihu s marmeládou...
18.12.2017 12:53:41 | Jort
Hvězdáři Jorte:) hlavně bacha na tu dírku....víš, když tu koblihu zmáčkneš, vždycky to vyteče z tý dírky...myslím ta náplň. a vobyčejně na druhé straně:)
18.12.2017 14:27:21 | Anděl
...a stejně nakonec všechno dobře dopadne...jen se olízneme...
19.12.2017 13:19:02 | Jort
Alchymisto Jorte:) myslím, že s tebou si vyhodit z kopýtka by nebylo vůbec špatný....jsi úžasný střízlivý, natož pak vlající.....to by asi padala moudra, co by se nechala vytesat do žuly! Opět...no dá se někam uhnout?!
19.12.2017 13:33:04 | Anděl
...jo to padají, že se kameníci nestačí uhejbat...:-)
20.12.2017 11:08:45 | Jort
když zvoní střípky hvězdomluv, vydechnou dálky modrého obzoru**:-D**ST*
18.12.2017 11:39:55 | Frr
Frr.....děkuji..krásně jsi to napsal...:)
18.12.2017 14:28:06 | Anděl
Chuť Andělko, ta by byla....
A cítím i tu vůni pomeranče...
Ta je kouzelná a jemná
a jiskří city.
18.12.2017 11:33:36 | Šípková Růženka