Návštěvnost
Tam kde svět začíná a končí
Tam kde svět začíná a končí
Anotace: s láskou své rodině :*
poselství slova
tam kde svět začíná
a končí znova
Vepsané ve hvězdných branách knih
prastarých moudrých poselstvích
když stichne smích
a děti kolem v kruhu sedí
Pak staří na ně s láskou hledí
a provází je v údolích
zurčící vodou
přes vrcholky cest
tam všude nechat se zas vnést
s údivem na ústech
co zmlknou
Tam chtěla bych vzít
kde děd své vnučce ruku hladí
vzpomíná na "kdysi"
když jsme byli mladí
Být znova tou Sněženkou
schoulenou v tvém klíně
kde v kamnech praská
času dost a líně
V nedělním odpoledni
pak díky vzdát Bohu...
Tam v hrncích s čajem
voní mi zas rybízová šťáva
cukr a citron trošku skořice
a line se z nich
láska
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskuž je to nějakej ten pátek, kdy do jedné nemocnice přijela malá postižená holka jménem Lucka... díky okolnostem se o ní starala babička s dědou a sem přijela právě s dědou... tehdy jsem je oba seznámila s Ájou a holky se do sebe zbláznily... Lucka chtěla vše, co umí Áje ukázat a Ája trpělivě vše pozorovala se svou psí trpělivostí u ní dokázala ležet hodiny... sledovat je bylo pro mě velkou ctí, Ája to vyžadovala a Lucka to dovolila... Lucka toho nikdy moc nenamluvila, stejně jako Ája, ale mám pocit že mluvily nějakým jen jim známým jazykem... ta láska mezi nimi byla hmatatelná...a jelikož Lucka si Áju spojila se mnou dovolila mi spousty věcí, abych mohla... no tak Ája ji prostě neuměla připnout do chodítka, aby mohly spolu lítat po chodbách, že jo... :-) Ája ji neuměla osprchovat, ale teta Eva jo a taky se teta chechtala, když ten bláznivej pes s Luckou vlezl do nemocniční sprchy... a taky Lucka pak dovolila si povídat s dědou... děda Pepa, nikdy jsem neviděla v očích tolik klidu, tolik lásky... tenhle pán, tenhle děda svým povídáním, svou jemností, svou trpělivostí a láskou čaroval, občas jsme se dostaly k tomu, že plakal... otřela jsem mu slzy a slíbila mu, že neslábne, ale sílí... myslím, že to vždy věděl, jen to občas potřeboval připomenout... ale to my všichni, občas... :-)
11.02.2018 20:50:02 | zelená víla
všichni...můžeme být jen vděčni, když jsem vedeni Duchem...
vytvořili jsi jí kmen...bezpečí a Ája ti dala v tom kmeni pravomoc vůdce, přirozené autority...a pak jde vše ...přirozeně, bez přesvědčování, lámání...samo...jak málo lidí to dnes chápe :(
14.02.2018 11:16:16 | Malá mořská víla
Ahoj, ráda bych tvou báseň použila do písně bylo by to možné? Díky, Teri
18.01.2018 13:36:04 | T.e.r.i
Ahoj Terezko, o jaký žánr by se jednalo :)
19.01.2018 22:27:38 | Malá mořská víla
bože ta voní...
17.01.2018 13:14:36 | enigman
Děkuji moc Jiří :)
19.01.2018 22:26:39 | Malá mořská víla
Pohádka dětství - ještěže se dá někdy aspoň na chvíli schovat do pohádky... :-) ST
14.01.2018 19:14:56 | Amonasr
Ano :), přitom babička s dědou nebyli tak jako každý pár dokonalí, je ovšem pohádkou, že dětství nám to neumožňuje vidět. Žije svou pohádkou, díky za ni :)
14.01.2018 21:46:34 | Malá mořská víla
Přesně tak ;-)
14.01.2018 22:04:24 | Amonasr
Tvé světy ... kde je najdu? Pravdaže vím - uvnitř:)
14.01.2018 09:52:41 | Ragnell