Lehký dech motýlí

Uprostřed
panenské
sněhové pláně
stála jabloň

odevzdaně
středobod
všeho

jizvy mých stop
vedly k ní

skláněla své
svraštělé větve
pod tíhou motýlů
jež sestřeleni z oblohy
rozbily hladinu
všednosti
všedního

dívali se
tvýma očima
jakoby věděli
co nevím já

že neznám
sama sebe
a žasnu
když mi říkáš
jaká jsem

jakou příchuť
má láska ?
jak voní ?
zapomněla jsem …

na co nezapomínám
jsou tvoje oči

modrá barva
pomněnek
co ustaly si

na křídlech
motýlích …

Jen..tak..lehce..dýchej..