Den za dnem
se ztrácím v čekání
na chvíli
kdy se objevíš
a když tě spatřím
vím
že zase jen zdáš se
V přítmí snu
trny zvadlých růží
řežou do dlaní
s láskou a něhou
zapomenutou v čase
Vše se nám může jen zdát,
však touhy nesmíme vzdát.
Mně se často zdá o lidech, které jsem nikdy neviděl a o věcech, domech či krajinách, které jsem nikdy neměl, nebydlel v nich respektive je ani živý nespatřil. Ale třeba už přišel… báseň je přeci jen již staršího data
11.11.2018 00:05:03 | Špáďa
Jsi nenapravitelá romantička:-)
04.05.2018 20:21:43 | básněnka
..a navždy budu:-)
08.05.2018 23:08:50 | Nikita44
Potěšilo Marty a děkuju moc:-))
19.03.2018 15:33:20 | Nikita44
Páni
tolik lásky a očekávání věci hebkých...Velmi hřejivé Tvé vyznání, Vodnářko. Líbí!
19.03.2018 15:29:48 | kudlankaW
..to nemožné zdá se
však vše jednou přebolí
a nové zítřky nové myšlenky nám dovolí
pssst...i já čekám až něco ve mně povolí..
a teď pišme, co nám naše prsty dovolí...:)
06.03.2018 08:12:19 | JSJ
Děkuji za milé veršovánky:-))
09.03.2018 21:29:29 | Nikita44
Smutná a křehká, snad bude líp.
05.03.2018 15:38:11 | Philogyny1
Děkuji Phil za nahlédnutí, ono bude líp, hůř už totiž bylo:-))
09.03.2018 21:28:55 | Nikita44
..."zapomenutá v čase" ohlédnutí-možná.......ale ve skutečnosti n e z a p o m e n u t e l n á......:-D ST*
05.03.2018 15:04:24 | Frr
Nezapomenutelně zapomenutáááá:-)))
09.03.2018 21:28:08 | Nikita44
Nikitko...nádhera...jsem ráda, že jsi tu:)**ST**
05.03.2018 13:49:15 | Anděl
Potěšilo Andílku Tvé zastavení:-))
09.03.2018 21:27:46 | Nikita44
Kořeníš to tu svými verši až příliš vzácně, Niki :-) ST
05.03.2018 10:59:18 | Amonasr