Vyznání od muže

***

Lehoučké jak pírko se snáší k zemi...

k pravdivému poznání

sebe

ale vlastně hlavně  lásko

Tebe

 

Potkat sebe v ranní rose

přijmout se...

Zdravit zemi nohou bosou

naslouchat nebe

naslouchat Tebe

celou rukou hladit květy

kde jsi Lásko, kde Ty?

Ve vůni okoupat mysl

nahé tělo omýt rosou

Pohled ženy osušil tě

Úsměv ženy osvěžil tě

A malovaný klín...

Obejmul tě

Proč?

Pro tu rosu

Pro tu ženu

Pro tu zemi

Pro ten klín...?

Ne, tvé SRDCE.

 

Děkuji milý za

VYZNÁNÍ.

***