Vzpomínka na touhu

Našlapuji lehce, mechem tvého citu
otupěle zblblý, bez lesku a břitu,
jak soutěskou zločinu, kde je cítit tíže
uzavřený ve stínu, kde svobodou jsou mříže.

V očích se mi zrcadlí, modlitební prosby
proč jsme sobě propadli, sami mezi hvozdy
osud bývá neměnný, jen nás taktně vede
o rozum nás připraví a do lásky nás svede.

Marně s city živořím, přáním mým jsi ty
nelze smutek porazit, stejně jak city
a tak tu marně bloudím, hledající směr
život náhle nudí, čekám na záběr.

Smutně se mi žije, bez tvého úsměvu
jenom s těžkým srdcem dívám se na ženu
nenacházím ostrov, kým jsi byla ty
snad jsi stále šťastná jako před léty.