Safír mezi oblázky

Užasl jsem v němotě
Tvá krása vzala mi hlas
probuzený v samotě
kde odumíral čas.

Ve smutku a zděšení,
kde přítelem byl zmar
myšlenky na věšení,
útěchou byl bar.

Probuzení z němoty
dlaní horkou od lásky
vytažen ze samoty
safír mezi oblázky.

Díky za tu šanci,
jsi anděl mého žití,
cit zas tančí v srdci
a rozkvétá jak kvítí.