Safír mezi oblázky
Užasl jsem v němotě
Tvá krása vzala mi hlas
probuzený v samotě
kde odumíral čas.
Ve smutku a zděšení,
kde přítelem byl zmar
myšlenky na věšení,
útěchou byl bar.
Probuzení z němoty
dlaní horkou od lásky
vytažen ze samoty
safír mezi oblázky.
Díky za tu šanci,
jsi anděl mého žití,
cit zas tančí v srdci
a rozkvétá jak kvítí.
Přečteno 378x
Tipy 5
Poslední tipující: JSJ, Romana Šamanka Ladyloba, Iva Husárková, Pavlina
Komentáře (3)
Komentujících (3)