Dvojka

Našli nás ležet pod stromem
zasypáni kůrou
kde tráva neroste
ohraničeni kamennou tváří prostranství..

motýli?

hned vedle laviček vlakového nádraží
kdes kdysi vězel o trochu dál
na rohu pošty v zeleni
i v časech vran i havraních strážců v korunách
tam i nedaleko poesie stříbrných bříz
i okrasných vod i vítající nehybnosti tvůrce tratí
v proudu lidí
než své cesty rozptýlí

možná tu zašlou dvojku někdo ztratil
možná ji dostal od pekla a tak ji zahodil

ty jsi ji našel
přijal i když se neleskla

ta téměř černá labuť čekala tu stejně jak ty čekáš
že kovovost srdce půjde vyleštit vězením
a později tolik ujetých vlaků
tolik nádraží
s irskou kávou
a přemýšlení o životu...