Rozjímání po ránu

Bosou nohou v rose
po posečené trávě
ochutnávám nosem
a zanechávám v hlavě.

Pozorujíc slunce
co z horizontu vstává
jak osvětluje kopce
a živost rozehrává.

Teplo ze Tvých dlaní
jsou jak ranní vzpruha
na těle mě hladí
a v dáli roste duha.

Sametově jemné
je Tvé krásné tělo
přitul se víc ke mně
líbám Tvoje čelo.

Uložím Tě do hedvábí
jemnost k jemnosti
touha zas nás svádí
ke hrám neřesti.

Utop svoje obavy
do mé lásky k Tobě
zde na břehu Vltavy
a v téhle divné době.

Není mnoho chvil
kdy můžem býti spolu
vzdáleni stovky mil
sami uprostřed stolu.

...a tak si to vychutnávám
možná je to naposled
když s Tebou ráno vstávám
s hudbou ptáků na doslech.