Hvězda

napjaté ticho
čeká na příležitost

nehnutě sedí hvězdář
pod nočním nebem
v modrých očích
nokturno hvězd

náhle jakoby
inkoust tmy roztál
odkudsi z hlubin černa
padá hvězda
oslnivá třpytivá

nastaví ruce

snese se tiše
do jeho dlaní
promění v dívku

kolínka odřená
od hvězdného prachu
třpytivé šatičky
pomačkané
smutná křehká krása

neodháněj mne…zaprosí

tóny hlasu
jemně proplují
napjatým tichem
rozvlní jeho závěsy
dotknou se
jemně hvězdářových paží
když dívku
obejme

nebe zůstává neměnné
stále
ty samé hvězdy
co mlčky závidí
lásce