Žít v naději
Žít v naději
za osamělých nocí
se neptáš
co chci
na schodech kostela
tvé lásky
je obsazeno
natahuji ruku
míjíš mne
s ironií
ne
žebráci nemohou být vybíraví
berou
co jim dáš
neptáš se
co chci
ani nechceš
nač by to bylo
natažená ruka
padá zpět
do klína
zůstanu hladová
a tudíž
bez vděku
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
... přeji hoooodně štěstí a držím upřímně pěsti ...
... ať má kliku ...
... v ruce ...
09.08.2018 14:22:53 | Marcella
Marcello...ach....je to tak těžké. celý ten náš život...šťasten ten, kdo jím projde jak růžovým sadem...znám jich takových pár...projdou jen mimoděk...vše se jim daří. ale jsou to opravdu jen vyjímky. děkuji za koment.
10.08.2018 06:46:34 | Anděl
