Objevil ses znenadání
v tom klobouku slaměném
trochu jak splněné přání
prožít léto s kovbojem.
Na lásku se blýskalo...
V tvé náruči sladko bylo
s tebou smích a vesele
hned se mi tak lehce žilo
já měla v tobě přítele.
Moje srdce výskalo...
Z očí zářila ti touha
mně se hlava točila
líbal jsi mě s vášní, zdlouha
já jako vích hořela.
Pak dlouho se mi stýskalo...
Odešel jsi do daleka
po všem byla veta
odnesla tě slzí řeka.
Mně stýskalo se léta...
Teď jsi zase tady
blizoučko a v dáli
já si nevím rady
chci aby se smály
tvoje oči z blízka.
Zase se mi stýská...
... touha umí vzpomínat ...
... budoucnost napínat ...
29.08.2018 10:47:05 | Marcella
Tak to je, dík.
29.08.2018 11:50:32 | Kapka
Vzpomínky. Ať se zjevují a vracejí hlavně ty krásné a příjemné.
29.08.2018 00:38:35 | Špáďa
Děkuji. I ty hořké vzpomínky se bohužel zjevují, ale odháním.
29.08.2018 07:10:31 | Kapka
něžná smutná pravdivá..z nevyžvaněnejch posedů v lesních přítmí života...ST* :-D*
28.08.2018 23:33:34 | Frr
Velký dík za krásný komentík.
29.08.2018 07:09:26 | Kapka
Láska, co smutkem dýchá... a na samotu hořce zvyká.
Počtení pěkné, ze života. :)
28.08.2018 23:06:28 | ARTeFakty X. Múzy
Moc děkuji za hezký komentík.
29.08.2018 07:08:46 | Kapka