Prales

Znám vzdálený prales, liány je obsypán,

tam slunce září, z hnědookých studen,

v nichž já bývám často zasypán,

štěstím, smíchem a ledovým klidem.

Prales hezky vzdálený mne mizí v dál,

já mockrát smutkem zklamaný,

že jeho plochu, v kartách od bohyně nevyhrál,

tam u jeho stěn, zazářím však vždy štěstím lomený.

Hnědavé liány či hnědooké studny,

jen maličkosti, díky nimž já hraji bubny,

prales, kam já nikdy nevlez…

Štěstí, smích a ledový klid,

láska, náruč a medový svit,

nevlez, pročež je mne vzdálený tenhle ten prales…