Na vlnách radosti

Anotace: Reflexe a nápady, které jsem nachytal na laguně a přivezl sebou na pobřeží.

Vánek nad ostrozskymi sterkopisky, lístečky břízy pod azurovou oblohou a jemné bříšky vzpomínek na cestu na paddleboardu. Prijizdim ve vyklidnene náladě, trochu unaven a s ospalymi svaly, nafukuji Azurii a rozvesim hamaku a vydám se na vodu směr ostrovy. Je to jedno z těch oblíbených, milovaných míst, jež prirostli mi k srdci, s potechou a barvimi lístečky stromů a božský klid mezi břehy. Vplouvam do zátoky a zklidnuji dech i sebe sama, chvíli medituji v leže a uklidnuji celé tělo před cvičením asan. V duchu pronasim bhavaky celosti a mystické afirmace. Se sepnutymi dlaněmi na srdci recitujici a zpívám mantry dechu a jogove svobody, jenž mne posilují a dávají pocit klidu a harmonie. Na kratičký okamžik věčnosti se zasnim v kontemplaci sattvy a pripluji v myslenkach až na pobřeží. Jsem zcela rozpusten v oáze slunce, upritomnen vedu vnitřní hovory s Erotem a muzami, mystickym bohem o poezii a jejím sdělení. Nacházím v nich vyšší smysl nad pohlavím a svetskymi starostmi. Docházím k závěru, že nevyjadritelne je mým údělem, snažit se předat zkušenost volnými slovy, opevovat lásku a život, byt sám sobě oporou, milovat blízké, rozdávat a přijímat pozitivní vibrace do vesmíru. To ticho mne smíří se vším. Premitam nad svým mladistvým debutem knižní poezie, Opalovym fluidem, jeho mystickou a vesteckou povahou, utvrdim se v tom, že je to vestecka kniha, meditativni lyrika protichudnych kontrastů snoubenych ve vyšším smyslu metafory a zjevení slova. Múzy naseptavaji ať utlumim mysl ve výrazu, jen slova prostá a přítomna mohou být pochopena bez protikladu a zjevných příčin. Stavím se do mostu kosmického lucistnika, asany stoje na hlavě, provedu sérii cviků a poloh obracene svíce laguny, kořeny stromů jsou vysílány do vesmíru, tlukot srdce, chvění lístečků ve větru, krev stoupá do hlavy a přichází další spontánní probuzení. Vracím se k pádlování ve stoje, pozoruji labutě se svojí rodinkou a vydávám se na vlny poháněné větrem, nastoupim a zaradim se po směru větru, vítr mne unáší a pádlem koordinuji po směru houpajicich se vln, klidně a rozjimave mne ženou okolo severního ostrova. Obepluji jej a vydám se na opuštěné místo pobřeží ostrova, mnou předtím ještě nenavstivene, vylodim se, nacházím tam plastovou láhev s černým obsahem, vezmu ji do ruky, ohlédnu se přes rameno a vidím jak mi odplouva Azurie. Vybiham a beru to jako znamení k odpluti, vydávám se do vln, protivitr mohutni na síle, sladim vědome a nevědome myšlenky s vnitřní melodií a hlasem zpevnosti a jako z pevnosti vůle a viry vyrazim do vln. Houpavymi pohyby prekonavam cely prostor mezi ostrovy a pobřežím, kde na mne čeká modrozelena hamaka ve stínu  břízy a keřů, lístečky, hnedozelene se chveji a trylkuji píseň radosti. Přichází pan s prosbou o zapůjčení pumpy, pravím ať přinese paddle a nafoukne jej tady. Přinese tedy modrozeleny paddle s Malorky, pomohu mu jej nafouknouti, přichází rybář a vyptava se na to jaké to je a kolik takovy paddle stojí. Sdílíme zkušenosti, pochvalujeme si babi léto, popřeji jednomu šťastnou plavbu a druhému dobrý lov a inspiraci vlevam do básně, zachycujici jemné struny zkušenosti, tobě čtenáři, má archo, druhý životě imaginace pokračující na druhém konci země, tady i tam, ve vesmíru, kde slunce zalévá zemi a dává nám pozemstanum život, slunce na obloze a slunce v duši, meditativni prostor Vam a přání splněných snu na vlnách. Na vlně radosti, lístečky mystickym zapadají do hamaky, jsou suché a maličké, zilkovi obtekaji magické barvy a mapa podzimu je nádhernou projednou. Podzim tak vydává svá tajemství vnimavym duším.