Rybářská

Odčítám ztracená procitnutí,

výběžky lichoběžných cest,

kdy čas se plazil po kolenou

pro nové jitro na talíři,

stáli jsme v sobě rozepnutí,

když slza počla vodou kvést,

krásu svou ukrylas pod haldinou,

plnými doušky - bylas cizí

 

Zbylo jen vánku zašeptání,

pod bílý závoj vešla tma,

ztracenost mezi řekami

nám rozpůlila tváře,

tajemné pohádky - vzpomínání

v košíku z proutí ode dna

lapena lásky sítěmi,

jsi zlatou rybkou pro rybáře.

 

Prázdnota v nahotě na stíny sahá,

paměť má kořeny ženy,

otisky času v bezhmotných rtech,

láska má její paže,

zněměla v podstatě ticha,

svým životem zaslíbení,

mé tělo je puklinou v útesech,

Tvé jméno se spolu s mým váže

 

ve ztrátách, v nálezech