Proplétám mezi prsty
sklenkou laciného vína
tak rudým a suchým
jako moje rety
Jejichž otisk na skle
mi němě připomíná
že není, kdo by slíbal
tu červeň v kouři cigarety
Že není, kdo by slíbal
ty krůpěje z mých lící
tak čiré a slané
jako oceán
Plápolání ohně
z dohasínajících svící
je posledním světlem
které mám
Když třísknu sklínkou o stůl
až zachvěje se slabě
a zhasnou i ty svíčky
zhasnou docela
Vytáhnu revolver z kapsy
přitisknu hlaveň k hlavě -
- po ovíněném smutku
zbyl jen oblak popela
To já to leju rovnou z demižonu.Samota...chlast...zasmušilá muzika a vzpomínání.To znám - zamyšlení.Hlavně tomu nepropadnout.Ve víně je pravda, ale když ho máš moc doma(já asi tak 250-300litrů),tak tě to může srazit na kolena a touze šáhnout po kalibru a nebo psychickém rozkladu.Je to vše o sebeovládání.
20.09.2019 20:17:25 | Krahujec