Světla plaché laně

Anotace: vzpomínky, na které čas nemá gumu...

tvé oči a lodičky na jehlách svítí i ve stínu noci

štěká na ně pes a žárovky závidí

i ve dne

zavřít ani schovat nepomůže

světlo je zakleto za povoskovaným zrcadlem

v černi samoty

zháší je jen měsíc

a plejáda vzdálených bodů

zrozených z Velkého třesku

a rozsvěcí má touha

od lodiček k účesu

tak asi napůl

cesty

Autor aravara, 06.12.2018

Přečteno 485x

Tipy 17

Poslední tipující: enigman, Danger, jitoush, Amonasr, šerý, Kett, Kapka, Frr, breberkar, hanele m.

Komentáře (8)

Komentujících (5)

Komentáře

09.12.2018 23:57:40 enigman

na půl...

11.12.2018 09:14:32 aravara

jasně: na půl! - vždyť to píšu!

09.12.2018 20:46:04 Danger

zrcadlo vrací třpyt malých kamínku na její tváři
já jen vracím pohled plaché laně a měsíc právě vyšel

11.12.2018 09:15:33 aravara

To je jedna ze zvláštních, docela fajn kritik - díky!

06.12.2018 22:22:34 jitoush

......usmívám se......"lodičky"dopluly,kam měly.....přístavy na půl cesty
......kdo by nezakotvil.....Ji./úsměv/

08.12.2018 10:12:20 aravara

... ale nejen, je toho víc, ale každý poutač musí být jednoduchý, je na každém, aby si stanovil k čemu upoutává... díky

06.12.2018 20:11:28 šerý

Utěšeně pěkná poezie. Neklamoucí a přirozená. Mám takovou rád.

08.12.2018 10:13:03 aravara

takové hodnocení se mi taky líbí. Děkuju...

Uživatel