HRANY, BARVY A PRACH

D)) Dík :-)

21.01.2019 20:57:51 | Amonasr

:-)

21.01.2019 20:57:28 | Amonasr

Díky za vzácnou návštěvu, Anděli, i za milou reflexi a vlastní asociace :-)

21.01.2019 20:57:15 | Amonasr

Díky za hezkou reflexi :-)

21.01.2019 23:04:34 | Amonasr

Ale dá se z ní nebo pro ni vraždit... :-)

21.01.2019 23:04:07 | Amonasr

Hezky - nezapřeš v sobě tvůrčí náklonnost k uniformám... :-))

18.01.2019 17:06:37 | Amonasr

:-D)) Tak to je fajn, že zrovna tohle dokáže oslovit i nevojáky... :-)))

18.01.2019 17:04:00 | Amonasr

To je fakt :-)

18.01.2019 16:57:15 | Amonasr

Díky za názor :-) Kdysi jsem někde četl, už nevím kde, že maximální počet veršů mezi dvěma rýmy by měl být 2, tři už je prý moc. Ne, že bych s tím úplně souhlasil a často to i porušuju, nicméně zřejmě pod vlivem této poučky se to občas pokouším ožulit tak, aby to naoko vypadalo, že jsem ten počet řádků nepřekročil :-)) Tak tedy dobrá, odsunu ta dvě poslední slova na další řádek, když už jste mě prokoukli... :-))

18.01.2019 16:56:22 | Amonasr

Díky za přijetí :-)

18.01.2019 16:48:37 | Amonasr

Mám radost, že se Ti líbí, Zdeno :-)

18.01.2019 16:48:16 | Amonasr

:-D) No, to už je určitě na každém, jak si to přebere a co si z toho případně pro sebe vyvodí - někdy to opravdu může být to nejlepší možné řešení a čím dřív, tím líp :-))

Nicméně osobně nevěřím ani na takové ty "ťu ťu ňu ňu" partnerské vztahy - když je někdo okatě navenek demonstruje, připadá mi to podezřelé až směšné. Do partnerského soužití patří podle mě i zdravé napětí a neustálé vzájemné potýkání a hájení si osobního prostoru - samozřejmě ale jen do určité míry a s potřebnými oboustrannými kompromisy, což má asi každý nastavené trochu jinak. Mám třeba dlouholetého kamaráda, vysoce postaveného manažera v nadnárodní společnosti, který je pod obrovským manželčiným pantoflem, ale vysloveně si v tom domacím jednoznačně podřízeném postavení lebedí a je mu jedno, že si za to z něj kamarádi utahují... Mimo domov se ovšem s chutí a rád utrhne ze řetězu :-))

Díky za zastavení i za pěknou a vtipnou reflexi, která mě přiměla k tomuto drobnému zamyšlení :-))

18.01.2019 10:49:05 | Amonasr

Díky za návštěvu a hlavně za reflexi, která mě taky potěšila :-) Tvou připomínku beru vážně, ale i po několikerém dalším čtení si za těmi posledními řádky stojím, nikoliv ale sveřepě. Chvíli jsem přemýšlel i o drobné úpravě posledního verše, neměl bych s tím problém, ale nakonec jsem to raději nechal tak, aby tam bylo všechno, co tam chci mít.

Mé texty by se daly určitě často lépe cizelovat, tento nevyjímaje, zas tak moc je nevybrušuju, což těm pozornějším asi neunikne. Nicméně v duchu si každý několikrát přečtu, než ho zavěsím, a důležitý je pro mě jakýsi vnitřní rytmus při přednesu. A právě na způsobu přednesu myslím taky dost záleží. Zkus si třeba v posledním řádku položit nejdřív akcent na slůvko „možná“, pak udělat dramatickou pauzu na jednu až dvě doby a poté to završit tou zdánlivě temnou pohrůžkou. Třeba Ti to pak už tolik nezaskřípe. Každopádně jsem ale rád, že jsi mi sdělil svůj pocit a vážím si toho :-) A nejsem žádný odborník na poezii, píšu víceméně intuitivně – přiměl jsi mě však k této malé sebereflexi, za což Ti také děkuju, to nikomu občas neuškodí :-)

18.01.2019 10:21:32 | Amonasr