Návštěvnost
Zahrádka
Zahrádka
Sbírka: Ticho
Na naší zahrádce rostou růže, tulipány, narcisy,
jen podivný roztok stéká mi do rány, jed na krysy.
Brzy již steče mi do hrdla, když paní dovolí,
jediné bych svedla, ale trápí mě svědomí,
jak jen milovat bych dovedla.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskŠikulka, jen tak dál
06.10.2019 09:47:49 | GodOfRhyme
snad to dost vyplynulo z délky mého komentáře, že JE to práce zdařilá, v tématu položená (byť např.mě strhuje nežádoucím směrem, tak jsem to mínil)
12.06.2019 10:41:45 | Karel Koryntka
Děkuji. Každý si to vyložte jak chcete, já jsem ten poslední člověk, co může říkat, o čem báseň je.
12.06.2019 16:11:01 | Queen of ocean
Poprvé usedla u baru slečna a tváří se tuze vědoucně: jojo vážení o životě bych leccos věděla.
Básnička balancuje na hraně sdělení/utajení a nechává nás domýšlet jak láska snad souvisí s určitými tekutinami - odpovědnost za ty interpretace (i ty perverzní) zůstává už na čtenáři. Ostatně pravda, biologie nám byla vnucená jako příkaz, jako nárok, nikdo si ji nevybral. Ani život který na ní stojí. V této rovině je básnička až protestní a šklebící se hrdinka až statečná. (Až na to že vždycky může říct, že to tak nemyslela.)
Velmi dovedně naznačená práce i nazvaná. Je tady jeden básník Kaj který žije těmi freudovskými objevy, ale je to primitiv když paní dovolí, jistě by zde žasl nad silným účinkem jemné sprosťárny. Já starý katolík potřebuju spíš hledat hodnoty, než riskovat všelijaké interpretace zahrádkářské tematiky.
12.06.2019 07:31:14 | Karel Koryntka