Tvý jméno nesmím vyslovit
A nesmím ani udat směr
Tak (k)oukej já to dodržim
Vidíš jakej jsem charakter
Jen kvůli tobě ujel jsem
Přes osmset kilásků
Co naplat prostě musel jsem
Když se jedná o Lásku
Tvá vůně chuť a smyslnost
Mě táhla k tobě hnal můj chtíč
Né není to pitomost
Ty máš od mýho Srdce klíč
Před Bohem klečim slibuju
Na vždycky chci jen tebe mít
Tak hluboce tě miluju
A nikdo nesmí mi tě vzít
Když spojil naše životy
Tak ať nás nic nerozdělí
Ať žijem spolu já a ty
Bez tebe byl bych v prdeli
Pěkné dílo obsahem i formou. Zvláště se mi líbí rýmování "kilásků" a o "lásku". Na slovo láska se opravdu těžko hledá neotřelý rým. Ale báseň se mi líbí celá. Ťukám na ST a přidávám pozdrav z Prahy. Daniela
05.07.2019 22:16:42 | danaska
to JE pitomost říkat v básni "hnal můj chtíč - máš od mého srdce klíč". Ale je zajímavé jak se básník jaksi on-lajn zarazil před použitím tohoto strašlivého klišé. Jako kdyby uvažoval: no je to sice pitomost, ale já v tom tak nějak přesně vězím... ano máš od mého srdce klíč...
05.07.2019 09:16:21 | Karel Koryntka
Tak já se (přiznávám, někdy dost kostrbatě) snažím popisovat skutečný pocity a věř, že chtíč mě opravdu hnal. Láska a city samozřejmě taky, ale taky jsem si toužil pořádně zamrdat.
Jinak se zbytkem tvého rozboru, se ztotožňuji.
Jsem v tom až po uši.
07.07.2019 10:54:41 | jondys
Když srdce běží osm set kilometrů za touhou, tak na té zamilovanosti něco bude. Tak ještě to její srdce... alespoň vstříc pár centimetrů. R+J CZ.
04.07.2019 21:05:02 | šerý
TO JE LÍBEZNÉ
04.07.2019 17:45:37 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Děkuju Lenko :)
04.07.2019 17:47:16 | jondys
:)
04.07.2019 17:47:30 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA