Tání ledu

 Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš
 přesto už v tom zase plavu
 v tvé blízkosti klidná být nedovedu
 kouzlo okamžiku,pro to,co bylo,je a bude

(a ten úsměv je nad všechny druhy sklíčení..)

  Na tvé blankytné obloze
  třpytí se Polárka
  jas chvilkového štěstí
  záříš radostí,ztrácím se v čerém mezikruží

(cítíš závan svobody,když bez přetvářky jsi sám sebou...)

 Zavírám oči a přesto vidím
 zafoukané zimou stráně
 v krajině tvé se procházím
 místa zavátá beru do dlaně

(cítím tu bolest,co v sobě máš,přesto pomoc ti nemohu,jen na chvílí blízkostí hřát..)

 V tichosti a osamění slaný déšť plní jezera
 vím takto jsi to nikdy nechtěl
 mrazivý vítr halí vzlykající hladinu
 mizí v silném sevření ledového chvatu

(když bolest vrství se,pak člověk,človíčku mizí z dohledu plný defektu...)

stačí pár doteků

které nás zahřejí

v obláčcích polibku

točí se celý svět

(zemětřesení,které je tak důležité v tomto věku.. )

 snad už slyším tání ledu
 uvnitř magma se rodí
 v světlých korunách
 něžně čechrám listoví

(umění je...dát lásku bez podmínek )