Nechala jsi odemčeno,
byt však zeje prázdnotou,
srdcem bolest prokvétá,
prach se líbal s parketami,
rezonuji tvoje jméno,
duch zvítězil nad hmotou,
mezi prsty vadnou léta,
s Tvými city ztracenými.
Skládám si tě osmibokou
v šifrách mistra Leonarda,
hledám skrytou podstatu,
zrcadlo je lhář i v písmu,
nahotnou a prostořekou,
poloosou od Rembrandta,
ve svém jemném náčrtu
zjevíš se mi opět ve snu.
V hrdle vázy slunečnice
natrhané od Gogha,
porovnám je vzpomínkami,
tak jak vztáhla jsi čas ke mně
provoněnou paží slunce,
dotkla jsi se zhluboka
krásná dáma s květinami,
darovaná pro mě skromně.
Maluji své touhy po skle,
tichou poštou do dálek,
věčná býváš pouze v zimě,
na jaře Tě smyje mžení,
vodorovná,křivky svislé,
mělas křídla vlaštovek,
na štětci mi ulpěl svorně
úsměv Tvůj za kuropění,
prostor, čas, vše vzdáleně
ulpěla...
20.11.2019 14:45:19 | enigman
Tak to jsem velmi potěšen, Enigmane , děkuji.
20.11.2019 17:42:08 | Akrij8
...Hmmmm....ty Tvé......zadumané a konejšivé......Ji./úsměv/
15.11.2019 21:43:39 | jitoush
Děkuji Ti, má milá Jitřenko, těší mě, že dumáš se mnou :o)
15.11.2019 23:50:00 | Akrij8
duch je vítěz ... úsměv.z.
13.11.2019 19:45:23 | zdenka
Bezesporu, milá Zdeni :o)
13.11.2019 22:49:50 | Akrij8
Prima báseňka. Líbí se mi.
13.11.2019 12:41:19 | šerý
Děkuji Ti, Šerý, jsem rád, že se Ti zalíbila.
13.11.2019 22:48:47 | Akrij8