Rána z rána

Stávám se obětí
radosti v objetí
S nejlepším z nejlepších
cítím se v bezpečí,
jak v armádě spásy.

Když při svítání se dusíš vlasy
a pod těžkou hlavou ruka zmírá.
Už zmizela víra v jiné zítřky,
jak malé dítě držíš se nitky
a tvá láska, zdá se, neumírá.

Pod tíhou stehen
snažíš se vstát,
byť nechceš se prát,
jen mísa bílá teď má ti být břehem.
Pak na malou chvíli
stáváš se ledem,
než vzedme v tobě se kat.

Pro úlevu nátlaků
rád bys teď vraždil,
držet tě v posteli
snažím se navždy.
Dost možná snažení stane se marné.

Krůpějky potu
už derou se z čela,
pro moč teď z těla
stala se cela,
ze které utéci bylo by snadné.

Ležíš a nedutáš,
trpíš jen tiše.
Znáš, jak jsem mrzutá,
když uslyším, co nechci slyšet.

Ležíš a stýskáš si,
měchýř ti praská,
přec ty mě vybral sis.
Tak tohle je ta pravá láska.