Nahlížíš ve mě,
v hluboké nitro.
Most stavíš jemně,
a mě to chytlo.
Všechny ty pocity,
jak ve studni skrývám.
Pocity vrásčitý,
z toho kdy mívám.
Ten prostor vzdálený,
duši někde skrývá.
Srdce je spálený,
smutno tam bývá.
Most naději přináší,
když s lucernou po něm kráčíš.
Tajemství znají zednáři
a ty, když radostí mě vláčíš.
Ty hloubky se pochopit dají i přesto, že žena a muž, jsou dva různé světy. Právě že je moc pěkné vidět, když si umí ta dvojice ty dva světy sloučit v JEDEN. ;-) pěkná
02.12.2019 10:24:04 | jenommarie