Koketa

Opusť mě, mou nekonečnou naději,

zledovatělou kru nakupených přání a příslibů

 Na tenkém ledě platný zákon jediný,

nestůj tam ty, kdo nejsi bez viny

Trpký hrozen smíchu,
zazněl a rozléhá se v tichu
vhozená rukavice, bolest jediného vpichu,
způsobí závislost, závislost třeba na kalichu

Nekoketuji, když není mi to vlastní, věř mi ale, že tuto vlastnost

každá žena má, druhá tvář, jak ovládnout jiného samečka

Věřím v lepší časy, přesto že mi ubývá sil i krásy
vráska ryje tvář jak rýč pole, stáří je však, poslední všech smutná role

Až vyschnu v tvářích, úsměv z něj nepoznáš, věř ale,

že tam vždycky bude rád
A její andělská... se té mé, za čas bude podobat,

v konečné stanici, kde netřeba  už lhát