Přesýpám jitro do půldne,
čas je jen napjatou tětivou,
jen tancem stínů ve veřejích,
kde schází mi Tě polovic,
v jablku hříchy rozkrojené
tiše sní, než jich vzpomenou
ústa Tvá, na nichž ulpěl sníh,
tajemně taje světlo svíc.
Noc zvolna sahá po mém dechu
a obléká si Tvoje tváře,
rám světla ve skle okenice
všeptává květy chladné krásy,
očima trhám je pro potěchu,
duše je odlitek v kalamáři,
v bělostný pergamen mého srdce
dotyk a jméno obtiskla jsi,
zbylas mi s vůní v podherbáří
čas zaklonit mysl a pohlédnout nebi přímo do očí...tahle je krásná, Jiříku ST* :-D*
16.02.2020 18:26:11 | Frr
Děkuji Jiří, že hledíš se mnou.
01.03.2020 06:48:43 | Akrij8
Tvá duše je něha a krása i když smutní Jiří :)
14.02.2020 20:34:25 | Malá mořská víla
Děkuji Ti,má milá vílko, v každém pravém citu je něha i ve smutku
21.02.2020 12:52:37 | Akrij8
Ano Jiří děkuji Ti za vhled...něha i k sobě :)
22.02.2020 08:42:35 | Malá mořská víla
Moc hezká a opravdu krásně poskládaná přirovnání. ^ST^ ;-)
14.02.2020 13:06:42 | jenommarie
Děkuji Ti,milá Marie,jsem moc rád,že Tě oslovila.
21.02.2020 12:50:23 | Akrij8