Nechci už snít

Tenký proužek mlhavé záře
prostupuje obzorem
a moje srdce neslyšně káže
zas vzlétnout chvíli nad zem.

Svou duši odpoutat od hmoty,
ponořit se do říše snění
a jen nevzpomenout na hroty,
co krásný pocit v úzkost mění.

"Jen pojď!" káže urputně temná síla,
"Jen pojď!" zdráhám se pozvání v sen slýchat.
Nenech mě jen snít, já chci být Tvá víla
a v zimě Ti na zkřehlé ruce dýchat.

Za horizontem proužek světla
co pomalu se rozrůstá,
končící noc mé touhy smetla
a duše smutnou zůstává...