Anotace: **
.
Vidíš jak to slunko hřeje.
Vím,
že na TEBE se směje.
Na mě také.
Společně slunko užíváme,
každý v jiném městě.
Jistě se usměješ a já též.
Hladí tě po tváři,
tak jako mě.
I když v jiném kraji
a v jiném městě.
Splíny jsou zbytečné,
život je hlavní.
Když vím, že hřeje TĚ
a také hladí.
Posílám přes slunko pohlazení.
Hladím tě přes,
sluneční paprsky,
Chci přes ně tvůj úsměv zachytit.
Ať lehčí jsou ty naše odluky.

25.03.2020 19:57:40 Kubíno
Pěkná báseň, slunko zmírňuje denní trable, už se pomalu roztahuje pozůstatek zimní deky. :-))
25.03.2020 21:44:56 jenommarie
Ano, se sluníčkem se to zvládá lépe, děkuji TI Kubíno za milá slovíčka a zastavení;-).
25.03.2020 08:29:33 Martinecka23
Na pohlazení se "cesta " vždycky najde:-) krásná:-)
25.03.2020 09:36:57 jenommarie
Ano vždy nějaká je, i když né fyzická, tak JE. Děkuji TI Martinečko za tvé milé vnímání. ;-)
25.03.2020 06:27:06 petrzal
Takové smutnomilé to je, ale líbí se mi.
25.03.2020 09:36:03 jenommarie
Nu karanténa trvá, ale cesta k pohlazení se najít musí, přes básně vždy. ;-) Děkuji TI za písmenka Petrzali