Touha po objetí

Nevím proč,
něco ve mě svírá mé srdce,
chvěji se z té vnitřní tmy ve mě,
pažemi si objímám kolena,
a tisknu je k sobě, abych se nebála.

Nevím proč,
když hledím do Tvých zvláštních očí,
tma polevuje a sevření s ní,
chci schoulit se ve Tvých pažích,
být s tebou a poslouchat Tvůj tichý smích.

Nevím proč,
mě strach tolik ovládá,
že nemohu k Tobě přijít blíž,
jen ruku k Tobě na chvíli natáhnu,
abych jí vzápětí vyplašeně stáhla.

Vím proč,
mám v sobě tu pohlcující tmu,
a chtěla bych jí odtrhnout,
nechat jí na cestě za mnou a zapomenout,
abych se bez hany k Tobě mohla přitisknout.